“- Tomu nevěřím. To už není ten Chick, jaký býval dřív.- Ale je. Lidé se nemění. Věci se mění.”

“Ale vy Poláci náma trochu pohrdáte, že jo?" řekl mi znenadání."Já tedy ne, pane, český odboj přece dokázal něco úžasného…" (Věděl jsem, že mu jde o zásadní věci.) "Zabít Hitlerova oblíbence, to je tedy hrdinství!" dodal jsem, protože vím, jak se odehrál atentát na protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, Černého anděla, který vymyslel holokaust do detailů."Není se čím chlubit," oponoval taxikář. "Heydrich nejel v obrněným voze, ale v kabrioletu, a tak nebylo těžký ho trefit.""No, ale vám se ho povedlo zabít!""Nepřehánějte. Neměl žádnou eskortu a trasu nepatrolovaly žádný hlídky.""No ale nepřežil!"„Jedině proto, že si to sám usnadnil. Když se do něj pokusil trefit ten první kluk, Heydrich nerozkázal šlápnout na plyn a uject, ale řekl stát. Sám se nám podal na podnose. Není se čím chlubit.""No ale přece jen jste ho zabili.""To vůbec není jistý, protože samopal toho prvního atentátníka se zasekl a dodnes se neví proč. Až teprv ten druhej hodil do auta bombu.""No a díky tomu jste zabili Hitlerovu pravou ruku.""Nesmí se to přehánět. Heydrich se ani nebránil. Když vyskočil z auta a chtěl střílet, ukázalo se, že v jeho pistoli není zásobník.""No ale podařilo se vám ho zabít.""Ale kdepak! Umřel ve špitále až za tejden. Když se vrhnul do auta pro ten zásobník, už jen dopadl na sedadlo, protože měl od tý bomby polámaný žebra a ty se mu zapíchly do sleziny. Takže vlastně potom umřel na otravu krve.“Přiznávám, dámy a pánové, že v Čechách není snadné provést hrdinský čin.”

“Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.”

“Bůh je v tobě a vůbec ve všech lidech. S Bohem v sobě už na svět přicházíme. Ale najde ho jen ten kdo ho hledá v sobě. Někdy se Bůh projeví i dyž ho nehledáš nebo dyž nevíš co vlastně hledáš. Samej žal, Pane muj. Většinou si všicky kvůli tomu připadaj jak vonuce.”

“ANATOL: Ach, jak jsme se pak vraceli domů, v kočáře... jako dřív. Položila mi hlavu na prsa. Teď se už nikdy nerozloučíme - řekla...MAX: Probuď se, příteli, a koukej, abys dospěl ku konci.ANATOL: "Už se nikdy nerozloučíme"... A dnes ve dvě se žením!MAX: S jinou.ANATOL: Nu co; člověk se vždyždycky žení s jinou.”

“... je tam také pokus o báseň věnovanou ... mouše. Kdybych nevěděl, jak se věci mají, řekl bych, že ty verše sepsala nějaká ctihodná slečna, která tyká tvorům, o nichž pěje; ale protože jsem ji složil já, nezbývá mi než věřit, že byl-li jsem já schopen něčeho takového, pak už je každý schpen všeho.”