“Jestliže se chceš dotknout srdce nějakého člověka, musíš vidět jeho tvář. Do duše se nedostaneš telefonem.”

“A jak tak se svými Papíry a Myslí dováděl, inteligentněji se stával stále stále inteligentnějším a ta jeho inteligence, sama sebou rozmnožená a sama na sobě obkročmo sedíc, v tak ukrutnou inteligenci přerůstala, že člověka až hrůza jímala!”

“Jeho slova mi nikdy nepronikla do mozku, aby je zpracoval a abych si uvědomila jejich význam. Jeho slova mířila vždy přímo do srdce, které nepřemýšlí, protože to neumí, takže reaguje špatně. Úplně špatně.”

“Srdce je zvláštní místo. Někdy tak malé, že se do něj nevejde jeden celý člověk, aby mu netrčely nohy, ruce, hlava ven.”

“Jeho tvář zůstala prázdná, ale když promluvil, hlas neměl tak dokonale dutý jako obvykle. „S tím budeš muset přestat.“„Proč? Docela si to užívám.“Čelist se mu napnula, jak zaťal zuby. Vytočit pana Nedotknutelného – hotovo. Teď už můžu v klidu umřít. Moment, to už mám vlastně taky splněno.”

“Kdybych nazvala rytíře Ochránce zkurvysynem v jeho vlastní kanceláři, neobešlo by se to bez následků.”