“Člověk nedělá vždycky, co je správné, synu," řekl. "Dokonce ani když to ví. V tom někdy bývá kouzlo života. Chápeš?”

“Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.”

“Bien sûr l'homme se transforme en ce qu'il fait, bien sûr. Mais cette ˝vie de substitution˝ constitue-t-elle, dans l'énigme de la vie, ce grand malheur que nous sommes tentés d'y voir ? Ne serait-ce pas l'Ange de Dieu ou Dieu lui-même qui nous guette au coin de la rue, qui nous a abordés un jour sans que nous le reconnaissions ? Et cette vie ne serait-elle pas apres tout la seule vraie ? /■ Kdybych byl někdy v životě měl ctižádost překladatele, mohl bych být – možná, možná, kdo ví – spokojen. Kdybych byl býval někdy v životě měl ctižádost překladatele… Ale takhle… Samozřejmě že se člověk promění v to, co dělá, samozřejmě. Ale je „náhradní život“ v té nevysvětlitelné záhadě života vůbec vždycky tak velké neštěstí, za jaké je člověk považuje? Není to anděl boží nebo Bůh čekající za rohem, který k nám přistoupil a kterého jsme nepoznali, vlastně on ten pravý? Absolutní odvaha a absolutní pokora nejsou v rozloze jediného života tak neslučitelné věci.(konec sešitu 34)”

“Válka, to je hlavně velký zmatek, na poli i v lidských hlavách: často člověk ani nechápe, kdo vlastně vítězí a kdo prohrává, o tom pak rozhodnou generálové a ti, co píšou dějepisné knihy.”

“Sledování televize je pasivní. Není to dovednost. Když budete častěji sledovat televizi, nezlepšíte se v tom.”

“....přepadl mě onen rozjařený pocit jako z jiného světa, který někdy zakouším, když vstupuji do sféry života někoho jiného, pocit (který se na chvilku jeví jako zcela reálná možnost), že změním své banální návyky a začnu žít právě takhle, pocit, který se vždycky rozplyne hned další ráno, když se probudím do starých známých neměnných kulis svého vlastního života.”