“... je zvláštní, jak lidi dokážou nemít rádi člověka, kterého v životě nepotkali.”

“Zas a znovu jsem při filmu myslela na to, že už vím, jak se to někdy v duši semele, jak stačí impulz, bezčasí, kdy je v srdci kousek místa navíc z miliónu různých důvodů, poskládaných v nespokojenost. Anebo prázdnotu.”

“Někdy milujeme nesprávné lidi proto, protože milovat právě v tom okamžiku potřebujeme. A nikdo správný se v naší blízkosti neobjevil.”

“A jak tak se svými Papíry a Myslí dováděl, inteligentněji se stával stále stále inteligentnějším a ta jeho inteligence, sama sebou rozmnožená a sama na sobě obkročmo sedíc, v tak ukrutnou inteligenci přerůstala, že člověka až hrůza jímala!”

“Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.”

“Bien sûr l'homme se transforme en ce qu'il fait, bien sûr. Mais cette ˝vie de substitution˝ constitue-t-elle, dans l'énigme de la vie, ce grand malheur que nous sommes tentés d'y voir ? Ne serait-ce pas l'Ange de Dieu ou Dieu lui-même qui nous guette au coin de la rue, qui nous a abordés un jour sans que nous le reconnaissions ? Et cette vie ne serait-elle pas apres tout la seule vraie ? /■ Kdybych byl někdy v životě měl ctižádost překladatele, mohl bych být – možná, možná, kdo ví – spokojen. Kdybych byl býval někdy v životě měl ctižádost překladatele… Ale takhle… Samozřejmě že se člověk promění v to, co dělá, samozřejmě. Ale je „náhradní život“ v té nevysvětlitelné záhadě života vůbec vždycky tak velké neštěstí, za jaké je člověk považuje? Není to anděl boží nebo Bůh čekající za rohem, který k nám přistoupil a kterého jsme nepoznali, vlastně on ten pravý? Absolutní odvaha a absolutní pokora nejsou v rozloze jediného života tak neslučitelné věci.(konec sešitu 34)”