“Počet synapsí v mozku je příliš vysoký na to, aby všechny mohly být určeny geneticky. Nové synapse vznikají (ale i zanikají) denně, v obrovském počtu, vlivem prostředí.”
“Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.”
“Je dobré uvedomiť si, že človek je smrteľný. Šťastie potom spočíva v tom, že žijem. To, že sa ráno prebudím, by malo byť dostatočným dôvodom na šťastie, aj keby to malo byť prebudenie do veľkého trápenia. Každé trápenie, ktoré je na nás zoslané, je možno určené na to, aby sme v sebe pokročili a vyrástli.”
“BARONETT: Takový je život?DIDEROT: Ne, život ne, filosofie.BARONETT: Myslel jsem, že být filosofem, znamená říkat, co si myslíme.DIDEROT: Zajisté. A zároveň, být filosofem, znamená myslet si tolik věcí...BARONETT: Ale být filosofem znamená zastavit se u jedné myšlenky a věřit v ni.DIDEROT: To, to znamená být kretén. Kretén neříká, co si myslí, ale co si chce myslet; mluví jako dobyvatel.”
“Copak chystáš se na ples k ježibabám, Femoriane?" neodpustil si Atalan. "V tom případě máš padnoucí kostým. Všechny přítomné budou zaručeně větší krasavice než ty."..."Atalane," podíval se na něj Femorian přes vstvu špíny, "víš jaký je rozdíl mezi tebou a mnou v otázce ježibab?" Jukatin ochránce se nechápavě zamračil. "Já se můžu umýt.”
“Později se budeme musit podrobněji zabývat faktem, že čistě duchovní či mystická stránka katolicismu nabyla neobyčejné převahy v prvních katolických stoletích - vlivem génia svatého Augustina, který byl kdysi platonikem a snad jím nikdy nepřestal být, a působením transcendentalismu domnělého díla Areopagitova, jakož i orientálních sklonů pozdního Imperia a jakéhosi asiatského nádechu byzantského vladařství, jež bylo téměř vladařstvím velekněžským. Všechny tyto věci zatlačily to, co bychom dnes nazvali západnickým prvkem, ačkoli to má stejně dobré právo být nazýváno prvkem křesťanským, ježto jeho zdravý rozum jest jen svatou důvěrností slova učiněného tělem. Buď jak buď. pro tu chvíli musí stačit, řekneme-Ii, že theologové jaksi ustrnuli v jisté platónské pýše, v držení nedotknutelných a nesdělitelných vnitřních pravd.”