“Světcem může býti člověk jakéhokoli typu, ale vždycky k tomu přistupuje jistý rys, který je zároveň jedinečný i universální. Mohli bychom dokonce říci, že jediná věc, která odděluje světce od obyčejných lidí, jest jeho ochota být zajedno s obyčejnými lidmi. Světec už dávno netouží po vyniknutí; je to jediný typ lepšího člověka, který netrpí povýšeností.”

“... ono je to vždycky tak, že svatbou se ze dvou lidí stane jeden. Důležité je, který z nich.”

“Farskou půdu tvořil pravidelný jehlan s čtvercovou podstavou nesený vazbou bytelných trámů. Hluboké podélné praskliny v trámech Hanse v dětství děsily možností, že se krov zhroutí. Pozdější zjištění, že vlastně každý trám je prasklý, se stalo základem jeho životního postoje, který si po vystřízlivění z touhy po dokonalosti formuloval asi tak, že když už musím být prasklý, měl bych být aspoň prasklý dobře.”

“Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.”

“Nikdy jsem neměl děti rád. Dokonce se dá říci, že je mám nerad.”

“Keď človek vstúpi do politiky, je to, ako keby sa dal od hlavy po päty natrieť hovnom. Prvá jeho starosť je, ako to postupne, po maličkých kúsočkoch zo seba dostať. Ale potom... potom si jedného pekného dňa povie, že veď načo.”