“UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍsám sebe hrát, - že jsem... Chci spátpředstírám spánek, tvář mne bolívším, čím jsem byl, jsem nebyl rádJak se mi zdá, nic se mi nezdáuž nemám o čem dát si zdátna nebi bledne moje hvězdavším, čím jsem nebyl, byl jsem rád”

“Jestliže ne, pak jak? Jak jsem mohl nalézti spor, když jsem byl obestřen přeludem, v němž žádný spor nebyl!”

“Jednou jsem zkoušel ozvěnu a volal jsem do lesa.Náhodou tam byl hajný, měl zlost, že plaším zvěř, a to, co na mne zahulákal, ani nechci opakovat. Rozhodně je blbost, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Já jsem volal docela slušně.”

“Jsem ožoživovatelka. Jsem Popravčí. Ale teď vím, že jsem také něco jiného. To, čeho se babička Flores nejvíc bála. Jsem nekromantka. Mrtví jsou moje silná stránka.”

“... je tam také pokus o báseň věnovanou ... mouše. Kdybych nevěděl, jak se věci mají, řekl bych, že ty verše sepsala nějaká ctihodná slečna, která tyká tvorům, o nichž pěje; ale protože jsem ji složil já, nezbývá mi než věřit, že byl-li jsem já schopen něčeho takového, pak už je každý schpen všeho.”

“Nikdy jsem neměl děti rád. Dokonce se dá říci, že je mám nerad.”

“Podívala jsem se na Mikeeho, který se usmíval. "Co je?""Mám pindíka!" křikl."Máš," přikývla jsem. Doufala jsem, že ho to za chvíli přestane bavit, ale spíš jsem byla smířená s tím, že se tomu tématu bude věnovat celý den. "Paige?" Najednou se tvářil vážně. "Jo?!"Máš taky pindíka?"Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Tohle bude dlouhý den.”