“Osciluji mezi dobrem a zlem. Mezi kycem a nekycem, mezi pornografii a krasnem. Rad ze sebe delam idiota, ale nikdy jsem nemyslel na penize. Ty prisly az nakonec. Nemyslet na penize - jedine tak lze stvorit neco hodnotneho.”

“Proč je mezi lidmi tolik zla!" povzdychla jsem si. Nebyla to otázka.Lucka však odpověděla."Protože neumějí žít."Verdikt mě rozjitřil a zmátl. Luštila jsem ho jako kryptogram.Umím žít já?”

“Copak chystáš se na ples k ježibabám, Femoriane?" neodpustil si Atalan. "V tom případě máš padnoucí kostým. Všechny přítomné budou zaručeně větší krasavice než ty."..."Atalane," podíval se na něj Femorian přes vstvu špíny, "víš jaký je rozdíl mezi tebou a mnou v otázce ježibab?" Jukatin ochránce se nechápavě zamračil. "Já se můžu umýt.”

“Z tisíce zkušeností, které učiníme, zformulujeme do slov nejvýš jednu, a i tu spíš náhodně a bez pečlivosti, jakou by si zasloužila. Mezi všemi těmi němými zkušenostmi jsou skryty i takové, které našemu životu nepozorovaně propůjčují tvar, barvu a melodii. Když se pak jako archeologové duše k těmto pokladům obrátíme, objevíme, jak jsou matoucí. Předmět našeho pozorování odmítá klidně postát, slova sklouzávají po prožitém, a nakonec se na papíře ocitnou samé protimluvy. Dlouho jsem věřil, že je to nedostatek, něco, co je potřeba překonat. Dnes si myslím, že je to jinak: že přijmout ten zmatek představuje královskou cestu k pochopení těchto důvěrně známých a přece záhadných zkušeností. Zní to zvláštně, vlastně podivínsky, přiznávám. Ale od chvíle, odkdy to takhle vidím, mám pocit, že jsem poprvé skutečně bdělý a že jsem živý.”

“Udělala mi dokonce radost; už jsem se rozloučila s úžasnou kuchyní, kterou jsem si užívala u Russoových. Donna toho vždycky uvařila tak nějak víc a jedna porce při denních směnách zbyla i na mě. Kdyby kocour Garfield ochutnal její lasagne, nikdy by se od ní nehnul.”

“Kdyz neco neni spravne, nemuzete to jen tak ignorovat a rict si, ze to spravite pozdeji.”