“Co to mělo v kapšiškách? Nechtělo to říct, ne, milášku. Podvodníšek mrňavá. Nefér otázka. Podvádělo to první. Poruššilo to pravidla. Měli šme to žmáčknout, viď, milášku. A žmáčknem, milášku!”

“Panebože.“ Duši mi sevřela bezmoc a beznaděj. Nebyla jsem připravená na to, co mi ukázal – svět v jeho pravé podobě. Byl temný a děsivý a nechtělo se mi v něm žít. Usmál se, jako by mi unikl nějaký vtip. „Můžeš mi říkat… Williame.”

“BARONETT: Takový je život?DIDEROT: Ne, život ne, filosofie.BARONETT: Myslel jsem, že být filosofem, znamená říkat, co si myslíme.DIDEROT: Zajisté. A zároveň, být filosofem, znamená myslet si tolik věcí...BARONETT: Ale být filosofem znamená zastavit se u jedné myšlenky a věřit v ni.DIDEROT: To, to znamená být kretén. Kretén neříká, co si myslí, ale co si chce myslet; mluví jako dobyvatel.”

“Teď už vím, co člověk musí prožít předtím, než umře. Tedy: můžu vám to říct. Před smrtí člověk musí prožít, jak se déšť promění ve světlo.”

“Pokud je to tak, že můžeme žít jen malou část z toho, co je v nás - co se stane se zbytkem?”

“Otázka syntakticky nesrozumitelná!”