“V naší branži neexistuje vždycky dobrá a špatná možnost, někdy máš na výběr ze dvou mizerných a musíš se rozhodnout pro to menší zlo. Občas musíš udělat něco hrozného, abys zabránila něčemu ještě mnohem horšímu. Slíbil jsem, že tenhle svět budu chránit před monstry a budu to dělat za každou cenu. Jestli to dělá monstrum ze mě… To nějak přežiju.”

“Pamatuj, že ze všech možností musíš vždycky předpokládat tu nejhorší. Pak můžeš být maximálně příjemně překvapen.”

“... ono je to vždycky tak, že svatbou se ze dvou lidí stane jeden. Důležité je, který z nich.”

“Existuje pošetilá představa, že nemá cenu něco dělat, pokud v tom nejste absolutně nejlepší, což vede k tomu, že většina z nás nedělá vůbec nic.”

“Podívala jsem se na Mikeeho, který se usmíval. "Co je?""Mám pindíka!" křikl."Máš," přikývla jsem. Doufala jsem, že ho to za chvíli přestane bavit, ale spíš jsem byla smířená s tím, že se tomu tématu bude věnovat celý den. "Paige?" Najednou se tvářil vážně. "Jo?!"Máš taky pindíka?"Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Tohle bude dlouhý den.”

“Šel jsem na záchod, vrátím se a Jana mi řekla, že ji od vedlejšího stolu otravovali. Seděly tam takový udělaný lopaty. Bylo mi jasný, že se nemůžu shodit, tak jsem se napil a jednoho z nich jsem hlavou praštil do obličeje. Ostatní se na mě vrhli. Vypadalo to dost blbě, ale vlítl do toho Magor, roztrhl nás a řekl, že si to rozdáme venku. Před hospodou jim oznámil, že já se prát nemůžu, protože jsem hudebník a on nepřipustí, aby se mi něco stalo a vyzval je na řecko-římskej zápas. Řvali smíchy. Viděli Magora, brejličky – posranej intelektuál, se kterým budou hned hotoví. Magor chytil prvního, nasadil mu nelsona a praštil s ním o zem. Tak to šlo jeden po druhým. Nakonec přivedl toho nejhustšího se zkroucenou rukou za zády a musel se Janě omluvit. Magor byl prostě charakterní manažer.”