“Teď už vím, co člověk musí prožít předtím, než umře. Tedy: můžu vám to říct. Před smrtí člověk musí prožít, jak se déšť promění ve světlo.”

“ANATOL: Ach, jak jsme se pak vraceli domů, v kočáře... jako dřív. Položila mi hlavu na prsa. Teď se už nikdy nerozloučíme - řekla...MAX: Probuď se, příteli, a koukej, abys dospěl ku konci.ANATOL: "Už se nikdy nerozloučíme"... A dnes ve dvě se žením!MAX: S jinou.ANATOL: Nu co; člověk se vždyždycky žení s jinou.”

“Odejít není vždy tak snadné, zvlášť když člověk s sebou musí vzít i své vlastní já.”

“Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.”

“Vůbec člověk tehdy (ale i dnes) žasnul a žasne, jak nekonečně vynalézavá je lidská neochota dozvědět se pravdu, když je prémií něco, co se může podobat čistému svědomí.”

“Víte," poznamenal Bushell, když zastavili na semaforu před křižovatkou, "že na vzducholodi se jeden cestující při večeři chlubil, že má doma svůj vlastní televizor?"Jeho přítel se k němu nevěřícně otočil. "To si děláte legraci, ne?" (...) "K čemu by si někdo takovou věc pořizoval domů?" (...) "Rádio je něco docela jiného, při tom se dá povídat, číst... Ale televizor... Ten přece něco ukazuje a člověk se na to prostě musí dívat! Co když máte hosty? O něčem tak... tak vulgárním jsem snad ještě neslyšel!”