“Peníze jsou zvány "umělým bohatstvím", protože člověk jich může mít nadbytek a přesto umřít hlady, jak nám Aristoteles ukazuje na příkladu chamtivého krále, kterému bohové splnili přání, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato.”

“Mimoto vladařův zisk [z pozměňování peněz] je nezbytně ztrátou pro zbytek společnosti. A ztráta, kterou vladař způsobuje společnosti, je nespravedlností a činem tyrana a nikoliv krále, jak nám říká Aristoteles. A pokud by se tyran chtěl hájit obvyklými lžemi tyranů, že tento zisk využívá k veřejnému prospěchu, tak se mu nesmí věřit, protože by si stejně tak mohl vzít můj plášť a říct, že ho potřebuje pro veřejnou službu.”

“ANATOL: Ach, jak jsme se pak vraceli domů, v kočáře... jako dřív. Položila mi hlavu na prsa. Teď se už nikdy nerozloučíme - řekla...MAX: Probuď se, příteli, a koukej, abys dospěl ku konci.ANATOL: "Už se nikdy nerozloučíme"... A dnes ve dvě se žením!MAX: S jinou.ANATOL: Nu co; člověk se vždyždycky žení s jinou.”

“Vůbec člověk tehdy (ale i dnes) žasnul a žasne, jak nekonečně vynalézavá je lidská neochota dozvědět se pravdu, když je prémií něco, co se může podobat čistému svědomí.”

“Děti. Musíte je mít rádi. Já se jich nemůžu nabažit. Trošku soli, pokapat citronem - dokonalé.”

“Teď už vím, co člověk musí prožít předtím, než umře. Tedy: můžu vám to říct. Před smrtí člověk musí prožít, jak se déšť promění ve světlo.”