“....přepadl mě onen rozjařený pocit jako z jiného světa, který někdy zakouším, když vstupuji do sféry života někoho jiného, pocit (který se na chvilku jeví jako zcela reálná možnost), že změním své banální návyky a začnu žít právě takhle, pocit, který se vždycky rozplyne hned další ráno, když se probudím do starých známých neměnných kulis svého vlastního života.”

“A já mám takový pocit, jako že jsem se narodila už děsně dávno: táhnusvůj život za sebou jako nekonečný závoj... A často nemám chuť žít. Samozřejmě, to všechno jsou hlouposti. Člověk se musívzpamatovat, shodit to všechno ze sebe.”

“... ono je to vždycky tak, že svatbou se ze dvou lidí stane jeden. Důležité je, který z nich.”

“Jsou chvíle, kdy na vás přijde jakási jasnozřivost a vy najednou prohlédnete skrz zdi do jiného rozměru, na který jste zapomněli nebo se rozhodli ho nevnímat, abyste mohli dál žít s nejrůznějšími iluzemi, díky nimž je život, zejména život s druhými, vůbec možný.”

“Svoboda sledovat své vlastní záměry je však přinejmenším stejně důležitá pro úplného altruistu jako pro největšího sobce. Altruismus, má-li být ctností, jistě nepředpokládá, že se musí poslouchat vůle někoho jiného. Je ale pravda, že značná část předstíraného altruismu se projevila touhou přimět ostatní ke službě cílům, které "altruista" považuje za důležité.”

“Z tisíce zkušeností, které učiníme, zformulujeme do slov nejvýš jednu, a i tu spíš náhodně a bez pečlivosti, jakou by si zasloužila. Mezi všemi těmi němými zkušenostmi jsou skryty i takové, které našemu životu nepozorovaně propůjčují tvar, barvu a melodii. Když se pak jako archeologové duše k těmto pokladům obrátíme, objevíme, jak jsou matoucí. Předmět našeho pozorování odmítá klidně postát, slova sklouzávají po prožitém, a nakonec se na papíře ocitnou samé protimluvy. Dlouho jsem věřil, že je to nedostatek, něco, co je potřeba překonat. Dnes si myslím, že je to jinak: že přijmout ten zmatek představuje královskou cestu k pochopení těchto důvěrně známých a přece záhadných zkušeností. Zní to zvláštně, vlastně podivínsky, přiznávám. Ale od chvíle, odkdy to takhle vidím, mám pocit, že jsem poprvé skutečně bdělý a že jsem živý.”