“Jména jsou neviditelné stíny, do nichž nás ti druzí odívají a my je.”

“Pokud je to tak, že můžeme žít jen malou část z toho, co je v nás - co se stane se zbytkem?”

“Z tisíce zkušeností, které učiníme, zformulujeme do slov nejvýš jednu, a i tu spíš náhodně a bez pečlivosti, jakou by si zasloužila. Mezi všemi těmi němými zkušenostmi jsou skryty i takové, které našemu životu nepozorovaně propůjčují tvar, barvu a melodii. Když se pak jako archeologové duše k těmto pokladům obrátíme, objevíme, jak jsou matoucí. Předmět našeho pozorování odmítá klidně postát, slova sklouzávají po prožitém, a nakonec se na papíře ocitnou samé protimluvy. Dlouho jsem věřil, že je to nedostatek, něco, co je potřeba překonat. Dnes si myslím, že je to jinak: že přijmout ten zmatek představuje královskou cestu k pochopení těchto důvěrně známých a přece záhadných zkušeností. Zní to zvláštně, vlastně podivínsky, přiznávám. Ale od chvíle, odkdy to takhle vidím, mám pocit, že jsem poprvé skutečně bdělý a že jsem živý.”

“Proč mě stopy minulosti tak rozesmutňují, i když jsou to stopy něčeho veselého?”

“Postoje ljudi koji čitaju i postoje oni drugi. Je li netko čitatelj ili ne-čitatelj - to se brzo otkrije. Među ljudima nema veće razlike od te. Ljudi bi se čudili kad bi to tvrdio, a neki bi i odmahivali glavom zbog toliko zadrtosti. Ali bilo je to tako. Gregorius je to znao. Znao.”

“Bezmezná otevřenost prostě není možná. Je nad naše síly. Osamělost z nutnosti zamlčovat, to taky existuje.”

“What did I know of your fantasies? Why do we know so little about the fantasies of our parents? What do we know of somebody if we know nothing of the images passed to him by his imagination?”