“Neštěstí činí zranitelným a neustálé utrpení nespravedlivým.”

“Musíme se vzbouřit proti bohům a říkat: "Chcete mi odepřít štěstí? Tak dobře, ukousnu si ho pořádné sousto!" To je tváří v tvář utrpení jediná platná odpověď.”

“My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek. Jsme stránky popsané lidmi a událostmi, které nás potkaly. hýčkáme rukopisy těch, co nás okouzlili krásou svých těl a duší, těch, co nás obdarovali světlem a poznáním, rukopisy, které hřály a chladily. Rukopisy milovaných.Jenže naše knihy skrývají v nitru i listy temnější než tiskařská čerň. Stránky poleptané bolestí a křivdami. Stránky bezohledně počmárané, znásilněné lidmi a událostmi, které vtrhly do našich životů jako potopa, jako mor. Stránky černé zaschlou krví utrpení a bezmoci. Stránky bolavé ostnatými dráty. Bez lidských tváří. jsme knihy plné otřesných věcí, o kterých jsme nikdy nechtěli psát. Kruté mýty a krvavé balady. Můžete je zkusit vymazat. Vymazat tiskařskou čerň. Můžete je zkusit vytrhnout. Vytrhnout si srdce z těla. Můžete je zkusit upálit. Ale je ten, kdo hází knihy do ohně, ještě člověkem?”

“Bien sûr l'homme se transforme en ce qu'il fait, bien sûr. Mais cette ˝vie de substitution˝ constitue-t-elle, dans l'énigme de la vie, ce grand malheur que nous sommes tentés d'y voir ? Ne serait-ce pas l'Ange de Dieu ou Dieu lui-même qui nous guette au coin de la rue, qui nous a abordés un jour sans que nous le reconnaissions ? Et cette vie ne serait-elle pas apres tout la seule vraie ? /■ Kdybych byl někdy v životě měl ctižádost překladatele, mohl bych být – možná, možná, kdo ví – spokojen. Kdybych byl býval někdy v životě měl ctižádost překladatele… Ale takhle… Samozřejmě že se člověk promění v to, co dělá, samozřejmě. Ale je „náhradní život“ v té nevysvětlitelné záhadě života vůbec vždycky tak velké neštěstí, za jaké je člověk považuje? Není to anděl boží nebo Bůh čekající za rohem, který k nám přistoupil a kterého jsme nepoznali, vlastně on ten pravý? Absolutní odvaha a absolutní pokora nejsou v rozloze jediného života tak neslučitelné věci.(konec sešitu 34)”