“Končím bez potleskuráno mne uvidítejak krmím racky nad řekou svým povídáníma plivaje na oblohu dělám obláčkyneboť božský měsícmá kocovinua je potřeba aby to někdo udělalnež pojedou lidé do práce”

“Je slyšet jak přichází denPomalu jako by se vracel z flámuBloudíulicemi hospod a chrámůTeď zíváZastavil se na rohuSpiJá nemohu”

“Vímže mě nemáš rádaale já tě mámv krvi rozpuštěnous bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágrytak starýmiže je už vůbec nikdo nepamatuje”

“Bez obzira je li brdo veliko ili malo, uvijek je netko na vrhu brda, a netko na dnu.”

“Bůh není nějaký kriminálník, který podvádí v kartách. Chce, abychom se jeho zákony řídili svobodně, z vlastní vůle. Ani Bůh nedokáže nakreslit kulatý čtverec. Bůh je osamělý - chce, aby si lidé poslušnost sami zvolili, a ne aby k ní byli přinuceni strachem.”

“Je dobré uvedomiť si, že človek je smrteľný. Šťastie potom spočíva v tom, že žijem. To, že sa ráno prebudím, by malo byť dostatočným dôvodom na šťastie, aj keby to malo byť prebudenie do veľkého trápenia. Každé trápenie, ktoré je na nás zoslané, je možno určené na to, aby sme v sebe pokročili a vyrástli.”

“Milovaný chce bejt úplně všecko. Zpíváme, tancujem, pitvoříme se, dáváme si kytky a to všecko v naději že nás někdo bude mít rád. Všimla sis někdy že stromy dělaj přesně to samý co my aby na sebe upozornily? Teda až na to že nechoděj.”