“Vímže mě nemáš rádaale já tě mámv krvi rozpuštěnous bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágrytak starýmiže je už vůbec nikdo nepamatuje”

“Je slyšet jak přichází denPomalu jako by se vracel z flámuBloudíulicemi hospod a chrámůTeď zíváZastavil se na rohuSpiJá nemohu”

“Končím bez potleskuráno mne uvidítejak krmím racky nad řekou svým povídáníma plivaje na oblohu dělám obláčkyneboť božský měsícmá kocovinua je potřeba aby to někdo udělalnež pojedou lidé do práce”

“„Vím, kdo a co jsem. Jsem Popravčí. Já s upíry nechodím. Já je zabíjím.”

“Večer tě musím oholit, škrábeš. Kluci vousy nenosej, že ne?" "A budu si moct dát hodně pěny?" zeptal se nadšeně. Stačilo jedno přikývnutí a už měl zase skvělou náladu. Náplast s obrázky jsme ani kupovat nemuseli.”

“Proč je mezi lidmi tolik zla!" povzdychla jsem si. Nebyla to otázka.Lucka však odpověděla."Protože neumějí žít."Verdikt mě rozjitřil a zmátl. Luštila jsem ho jako kryptogram.Umím žít já?”

“Bůh je v tobě a vůbec ve všech lidech. S Bohem v sobě už na svět přicházíme. Ale najde ho jen ten kdo ho hledá v sobě. Někdy se Bůh projeví i dyž ho nehledáš nebo dyž nevíš co vlastně hledáš. Samej žal, Pane muj. Většinou si všicky kvůli tomu připadaj jak vonuce.”