“Jak vás jen mohlo napadnout, že obluda je něco, co se dá ulovit a zabít.”

“Pokud je to tak, že můžeme žít jen malou část z toho, co je v nás - co se stane se zbytkem?”

“Vůbec člověk tehdy (ale i dnes) žasnul a žasne, jak nekonečně vynalézavá je lidská neochota dozvědět se pravdu, když je prémií něco, co se může podobat čistému svědomí.”

“Naučila jsem se, že si musíte udělat čas na to, co je důležité. Musíte bojovat o to, abyste si do života vtěsnali malé kousky štěstí, nebo vás každodenní starosti sežerou.”

“Víte," poznamenal Bushell, když zastavili na semaforu před křižovatkou, "že na vzducholodi se jeden cestující při večeři chlubil, že má doma svůj vlastní televizor?"Jeho přítel se k němu nevěřícně otočil. "To si děláte legraci, ne?" (...) "K čemu by si někdo takovou věc pořizoval domů?" (...) "Rádio je něco docela jiného, při tom se dá povídat, číst... Ale televizor... Ten přece něco ukazuje a člověk se na to prostě musí dívat! Co když máte hosty? O něčem tak... tak vulgárním jsem snad ještě neslyšel!”

“Nikdy jsem neměl děti rád. Dokonce se dá říci, že je mám nerad.”