“Bio je to osmijeh kakav zna strpljivo ležati na pješčanim sprudovima, iščekujući neoprezne plivače.”

“Mogao je to biti najveći biser na svijetu, osim što su mu se površinom kovitlali složeni srebrnasti obrisi, neprestano na samom pragu pretakanja u nešto prepoznatljivo, ali uvijek u posljednji tren to uspijevajući izbjeći.”

“Existují takové věci jako jedlé... ne, delikátní pirohy v polévce, hrášky dokonale uvařené, rajská omáčka pikantní ve své chuťové plnosti a masová náplň z oněchčástí zvířat, které by se daly většinou i pojmenovat. Jsou platonické burgery vyrobené z hovězího a ne z volské tlamy a kopyt. Jsou jisté obchody, kde mají smažené filé s pomfrity, kdy filé je ryba a ne jen bílá břečka v rakvičce ze smažené strouhanky a pomfrity jsou k jídlu a nedají se použít k holení. Jsou párky v rohlíku, kdy mají párky s masem společnou nejen barvu a jejich šťastní konzumenti si na ně nedávají hořčici, aby nepokazili tu chuť. Důležité však je, že se lidé dají naučit na to, aby dávali přednost občerstvení toho prvního typu a vyhledávali je. Je to, jako kdyby Machiavelli napsal kuchařku. Ale ať už se mají věci jakkoliv, neexistuje omluva pro nikoho, kdo dá na pizzu ananas.”

“Bilo je to... vrlo... ljubazno od tebe", oprezno je izgovorila."Je li? Nikako ne mogu shvatiti što mi je došlo.”

“Kako to izvodite?" rekao je. "Kako ja to izvodim? Je li to nekakva magija?"TO JE SVE, SAMO NIJE MAGIJA.”

“Kako se ono zovete? SMRT. (...)- Ne mogu tvrditi da sam čuo za tu tvrtku - rekao je Lezek. - A gdje vam je sjedište? OD NAJVEĆIH MORSKIH DUBINA, DO VISINA U KOJE SE SAMO ORAO MOŽE UZDIĆI, rekla je Smrt.- To je zbilja široko područje rada...”

“Knjige su se same ispisivale.Nekoć je Mort to smatrao jezovitim. Ali sad je bilo nekako... ohrabrujuće. Ukazivalo je da sve u svemiru ide glatko. Ali njegova svijest, u potrazi za izlazom za nuždu, vedro ga je podsjetila da, no dobro, možda sve ide doista glatko, ali da zasigurno ne ide u pravom smjeru.”